Hranice dominantní strany

O konsentu se většinou mluví z pohledu přijímající strany – submisivního partnera, toho, kdo je spoutaný nebo komu se něco děje (anglicky bottom). Souhlas ale platí oběma směry. I dominantní strana – ten, kdo session vede, váže nebo působí bolest (anglicky top) – má své limity, potřeby a zranitelnost.

Co může dominantní strana chtít a nechtít#

• Nechci dělat věci, které se mi eticky příčí, i když je partner chce.
• Nechci překračovat hranice svých znalostí a dovedností.
• Nechci sexuální nebo intimní kontakt, i když je session „v náladě“.
• Nechci být políben/a, kousán/a, osaháván/a.
• Nechci, aby se o naší session mluvilo nebo aby se sdílely fotky.
• Potřebuji vědět o zdravotních omezeních protějšku, abych mohl/a nést odpovědnost.

Patří to do každého vyjednávání.

Řízení session z přijímající role#

Submisivní partner může session řídit „zespodu“ (anglicky topping from the bottom): tlačit na intenzitu, vynucovat si konkrétní věci, odmítat vedení. Někdy je to domluvená dynamika. Jindy je to tlak, se kterým dominantní strana nesouhlasí. I to je téma k otevřené komunikaci.

Top drop#

Po intenzivní session může i ten, kdo ji vedl, zažít propad (top drop): vyčerpání, smutek, pochybnosti, vinu („Neublížil/a jsem?“). I dominantní strana proto potřebuje aftercare a check-in s odstupem.

Porušení vůči dominantní straně#

Porušení souhlasu se netýká jen submisivní strany. Příklady z praxe:

„Opravdu mě nenapadlo, že mě modelka začne kousat.“

„Při aftercare mě modelka políbila.“

„To, že i po domluvě opakovaně nestopla vázání, které pro ni bylo nebezpečné, bylo pro mě svým způsobem porušení souhlasu. Nechtěla jsem to, nevěděla jsem to.“

Viz také Porušení přijímající stranou a třetími osobami.

Muži, dominantní ženy a stereotypy#

Představa „oběť = žena, submisivní“ a „pachatel = muž, dominantní“ je zjednodušující a škodlivá. K porušení souhlasu dochází ve všech konstelacích: vůči mužům, vůči dominantním ženám, v queer vztazích. Muži, kterým se to stalo, navíc často čelí zlehčování („chlapovi se to přece nemůže stát“, „měl by být rád“). Viz Sekundární viktimizace.