Pro toho, komu byly narušeny hranice

„Asi deset minut jsem jen brečela a nebyla schopna reagovat. Pak mi došlo, že to můžu zastavit, že nemusím být obětí.“

Během toho (pokud můžete)#

Zastavte to. Máte plnou moc nad svým tělem.
Dejte najevo vážnost situace. Druhý nemusí vědět, co se ve vás děje. Často to opravdu neví.
Použijte stopku. Pokud nefunguje, odporujte jinak: hlasitěji, jinými slovy, pohybem, zavoláním o pomoc.
Řekněte, co potřebujete, aby se to v danou chvíli neprohlubovalo: „Pusť mě.“ „Potřebuju deku.“ „Nesahej na mě.“ „Potřebuju chvíli být sám/sama.“
Neobviňujte se a nemyslete teď na následky.

Pokud to nešlo, nedokázali jste se pohnout ani promluvit, není to selhání. Je to běžná reakce nervového systému. Viz Proč často nejde říct ne.

Hned potom: seberegulace#

Než začnete řešit, co se stalo, pomozte nejdřív tělu. Dech s prodlouženým výdechem, pevná opora, teplo, voda, pohyb. Podrobně v části Nejdřív regulace.

V následujících hodinách a dnech#

Myslete na sebe. Teď je to v pořádku.
Neobviňujte se, že jste měli udělat něco jinak.
Nebuďte na to sami. Promluvte si s někým, komu věříte, nejen s protějškem.
Komunikujte, až budete chtít. S tím, kdo hranice narušil, nemusíte mluvit hned, ani vůbec.
Dopřejte si čas. Nenuťte se k rozhodnutí ani k odpuštění.
Pokud to bylo závažné, kontaktujte organizátory akce nebo studia.
Pokud to bylo velmi závažné, zvažte zapojení policie. I to je vaše rozhodnutí. Pokud o tom uvažujete, nesprchujte se, nevyhazujte oblečení a zaznamenejte si, co se stalo.

Jak zabránit rozvinutí traumatu#

Nepopírejte v sobě, co se stalo.
Uznejte své pocity. Jsou oprávněné, i když vám samotným nedávají smysl.
Mluvte o tom nebo si to zapište. Ideálně ve chvíli, kdy jste v bezpečí a relativně v klidu. Proč na tom záleží, viz Zpracování.
Popisujte, nehodnoťte: „V tu chvíli jsem ztuhl/a“ místo „Byl/a jsem slabý/á“.
Opakujte si, že to není vaše chyba.
Pečujte o sebe a rozmazlujte se.
Neizolujte se.
Nedělejte, že se nic nestalo.
Vymezte se. I to je akt moci. Postavit se za sebe bývá nepříjemné a náročné. Některé kroky jsou jednodušší než jiné – ale ty nejjednodušší (mlčet, „nechat to být“) nejsou vždycky ty správné.
Vyhledejte terapeuta, ideálně se zkušeností s nekonvenční sexualitou (viz Pomoc a zdroje).

Více o dalších dnech a týdnech: Co se děje dál.