Porušování vlastních hranic

Porušení hranic nemusí přijít jen zvenku. Často je porušujeme sami: děláme věci, se kterými nejsme v pohodě, a neříkáme to partnerovi.

• Dlouho si to nemusíme uvědomovat.
• Časem to může mít stejně silný emoční dopad jako porušení ze strany partnera.
• Může se to opakovat a trvat dlouhodobě.
• Tím může docházet k porušení souhlasu na straně partnera: on si myslí, že jedná se souhlasem, ale dostává falešné informace.

Proč porušujeme vlastní limity#

• strach z důsledků
• stud říct, že něco není v pořádku
• strach z odmítnutí
• snaha zavděčit se, syndrom hodné holky nebo hodného kluka
• druhý je pro mě důležitější než já sám/sama
• nevím, co chci; neznám své hranice
• společenský tlak
• „být dobrá modelka / dobrý model / dobrý sub“
• chci vypadat dobře, chci být jako…
• emoční závislost na druhém
• pocit, že to dlužím
• nedostatek sebevědomí

Následky dlouhodobého porušování vlastních limitů#

• disociace a odpojení
• stud a vina vůči sobě
• potlačování sebe sama
• vnitřní vztek
• ztráta citu nebo naopak přecitlivělost při intimitě
• ztráta důvěry v sebe i v ostatní
• destrukce sebelásky a sebevědomí
• poničení vztahu a důvěry
• hledání viníka tam, kde není: nespravedlivé nařčení partnera z porušení konsentu

Hlas zkušenosti#

„Zamýšlím se nad svými rozhodnutími, nad tím, jak jsem se cítila, nad tím, jak jsem neřekla vše, co mělo být řečeno, kdy jsem překročila své hranice, anebo naopak, kdy jsem si nedovolila naplno prožívat. Kdy jsem se bála překročit tu škatulku, tu roli. […] A zároveň velký pocit studu a selhání sama před sebou. To, že jsem dovolila. Neřekla ne.“

Dál: Hranice topa →